Velký švýcarský salašnický pes

27. srpna 2010 v 10:23 |  Psi

Velký švýcarský salašnický pes
(Grosser Schweizer Sennenhund)

FCI II/58, zkratka VSP, původ Švýcarsko

POUŽITÍ: Původně hlídací a tažný pes, dnes také jako pes doprovodný, obranářský a rodinný.

KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
Velký švýcarský salašnický pes - Brina s Karonem , maj. Karona Milena Krajčovičová

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Předkové velkého švýcarského salašnického psa byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni. Často byli označováni jako řezničtí psi, byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočervení psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu. U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako "krátkosrstí bernští salašničtí psi" prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé. Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako "Velký švýcarský salašnický pes" do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen "Klub velkých švýcarských salašnických psů", který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. Světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu. Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat. Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu. Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech a speciálně v USA.

CELKOVÝ VZHLED: Tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost.
Důležité poměry tělesných proporcí:
Délka těla : kohoutková výška = 10 : 9
Hloubka hrudníku : kohoutková výška = 1 : 2
Délka lebky : délka hřbetu nosu = 1 : 1
Šířka lebky : šířka mordy = 2 : 1

POVAHA A CHOVÁNÍ: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu.

HLAVA: Hlava mohutností přiměřené odpovídající tělu, ale ne těžká. Hlava psa je silnější a výraznější než hlava feny.

LEBEČNÍ PARTIE: Plochá a široká. Na stopu začínající střední čelní rýha probíhá vzhůru.

STOP: Málo vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:

NOSNÍ PARTIE: Čenich černý, nosní hřbet rovný, bez středového žlábku.

MORDA: Silná, delší než hluboká, ne špičatá jak při pohledu se shora, tak i z boku.

PYSKY: Méně vyvinuté, přiléhající, černé barvy.

CHRUP: Co do počtu zubů plný, silně vyvinutý chrup s pravidelným nůžkovým skusem. Chybění jedné P1 nebo P2 je tolerováno. Chybění M3 se netrestá.

OČI: Mandlového tvaru, středně velké, ani hluboko uložené, ani přespříliš vystupující. Barvy lískového ořechu až kaštanově hnědé, bystrého, přátelského výrazu. Víčka dobře přiléhající.

UŠI: Středně velké, trojúhelníkovitého tvaru a poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhající ploše ke hlavě, při pozornosti směřují dopředu. Zevnitř i zevně dobře osrstěné.

KRK: Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý. Bez laloku.

TĚLO:

HŘBET: přiměřeně dlouhý, silný a rovný.

BEDRA: Široká a silně osvalená.

ZÁĎ: Dlouhá a široká spadající v mírném zaoblení.

HRUDNÍK: Mohutný a široký, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, nesmí být plochý, ale také ne sudovitý. Předhrudí dobře vyvinuté, nápadně široké.

BŘICHO: Břicho a slabiny jen málo vytažené.

OCAS: Poměrně těžký, dosahující až ke hleznům. V klidu svěšený. Při pozornosti a pohybu výše a poněkud zahnutě nesený, ale nikdy ne prsténkovitě stočený nebo spadající přes hřbet.

HRUDNÍ KONČETINY:

VŠEOBECNĚ: Postavení spíše široké, při pohledu zepředu končetiny rovné a souběžně stojící.

LOPATKY: Lopatka dlouhá, mohutná, šikmo uložená, dobře přiléhající k hrudníku a dobře osvalená, svírající s ramenem ne příliš tupý úhel.

PŘEDLOKTÍ: Tvořeno silnými kostmi, rovné.

NADPRSTÍ: Pevné, při pohledu zepředu rovné, ze strany téměř kolmo stojící.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

VŠEOBECNĚ: Při pohledu zezadu postavení rovné, ne příliš úzké. Nárty a tlapy nesmí být ani vybočené, ani vbočené. Vlčí drápky musí být odstraněny.

STEHNO: Poměrně dlouhé, při pohledu ze strany s poměrně dlouhým bércem, v kloubu kolenním tvořící zřetelný tupý úhel. Stehna a bérce široké, mohutné a dobře osvalené.

HLEZNOVÝ KLOUB: Silný a dobře úhlený.

TLAPY: Mohutné, rovně vpřed směřující, dobře uzavřené s výrazným klenutím prstů a silnými drápy.

CHODY: Prostorný a rovnoměrný pohyb při všech druzích chodů. Výrazné a volné vykročení vpředu a dobrý kmih ze zádi. Při klusu jak při pohledu zepředu, tak i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ:

DRUH SRSTI: Krátkosrstý s hustými, středně dlouhými pesíky a s hustou, pokud možno tmavošedě až černě zabarvenou podsadou. Krátké pesíky jsou přípustné, pokud je v srsti i podsada.

BARVA: Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílým symetrickými znaky. Hnědočervená barva se rozprostírá mezi základní černou barvou a bílými znaky na tvářích a nohou, je ale také nad očima, na vnitřní straně ušních boltců, na předhrudí a na spodní straně ocasu. Bílé odznaky se nachází na hlavě (lysina), na mordě, na hrdle se souvisejícím pokračováním na předhrudí a spodní stranu hrudníku, na tlapách a špičce ocasu. Mezi lysinou a červenohnědými znaky nad očima má vždy zůstat proužek černé srsti.
Bílá týlní skvrna nebo bílý prstenec na krku se tolerují.

VELIKOST:
Psi kohoutková výška:   65 - 72 cm
Feny kohoutková výška: 60 - 68 cm

CHYBY: Každá odchylka od výše uvedeného popisu standardu musí být považována za chybu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni a závažnosti této odchylky.


 

Bernský salašnický pes

27. srpna 2010 v 10:21 |  Psi

Bernský salašnický pes (Berner Sennenhund)

FCI II/45, zkratka BSP, původ Švýcarsko

POUŽITÍ: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes

KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bernský salašnický pes - Amigo Chcewiecej, maj. Irena a Bolek Ambrosovi Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler"). Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.

Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší, než dlouhý.

CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.

HLAVA silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá; vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná střední čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.

ČENICH: černý.

PYSKY: málo vyvinuté a přiléhající s černými okraji.

CHRUP: úplný, silný, nůžkový skus.

OČI: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky.

UŠI: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.

KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.

TĚLO: silné, kompaktní.

HRUDNÍK: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.

HŘBET: pevný, rovný.

BEDERNÍ PARTIE: široká a silná.

ZÁĎ: mírně zaoblená.

BŘICHO: nevtažené.

OCAS (prut): hustě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.

KONČETINY:

PŘEDNÍ KONČETINY:

Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.

Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.

Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.

Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.

ZADNÍ KONČETINY:

Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.

Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.

Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.

Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ:


DRUH SRSTI: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.

ZBARVENÍ SRSTI: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
- čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
- bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.

Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.

Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

VELIKOST:
Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm.
Feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.

CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
- jemná kostra
- předkus a podkus
- chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů), chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
- entropium, ektropium
- prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
- stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
- výrazně kudrnatá srst

CHYBY V BÍLÝCH ZNACÍCH A BARVĚ SRSTI:
- chybějící bílé znaky hlavy
- příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
- velká bílá skvrna na šíji
- bílý límec kolem krku
- bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
- rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
- černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
- nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
- hnědý nebo rezavý nádech základní černé
POVAHOVÉ CHYBY:
- nejistá povaha (bázlivost)
- agresivita

CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ:
- rozštěp nosu
- modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
- hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
- chybějící trojbare
vnost
- jiná než černá barva srsti těla
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.


Bernský salašnický pes - štěňátka

Kavkazský pastevecký pes

27. srpna 2010 v 10:13 |  Psi

Kavkazský pastevecký pes
(Kavkazskaia Ovtcharka)

FCI II/328, zkratka KAO, původ Rusko

Kavkazský pastevecký pes - Edžín, Grizzly-Groza a Croockie z Azgiru, chov. Monika Švarcová
POUŽITÍ: Pastevecký pes, strážní a obraný pes.

KLASIFIKACE F.C.I. :
Skupina 2 - pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi
Bez zkoušek z výkonu

Celkový vzhled:
Kavkazští pastevečtí psi jsou více než středně velcí, případně velcí psi od silné až po hrubou tělesnou stavbu, jsou od přírody ostří a k cizím nedůvěřiví. Tyto zvláštnosti, a navíc jejich vytrvalost, nenáročnost a schopnost přispůsobit se v nejrozdílnějších povětrnostních podmínkách, nabízejí možnost používat kavkazské pastevecké psy v téměř všech klimatických pásmech Sovětského svazu. Nejvíce rozšířeni jsou kavkazští pastevečtí psi v Gruzínské, Arménské a Ázerbájdžánské svazové republice a Kabarino-Balkarské autonomní republice, Dagestánu a Kalmycké republice, dále ve stepních oblastech severního Kavkazu a v oblasti kolem Astrachánu. V Zakavkazských oblastech jsou psi většinou mohutnější, ve stepních oblastech naproti tomu lehčí, vysokonozí, často dokonce i krátkosrstí.
Kavkazský pastevecký pes - Grizzly Groza z Azgiru, chov. Monika Švarcová

Chování - charakter: Silný, vyrovnaný, klidný. Povahový typ s dobře vyznačenou obrannou reakcí, projevovanou v aktivní formě. Ostrost a nedůvěra k cizím lidem jsou typické.

Konstituční typ: Silný, případně hrubý silný zjev s masivní stavbou kostí a silným svalstvem. Kůže je silná, ale elastická.

Index kostnatosti: (obvod nadprstí x100 děleno kohoutkovou výškou)
Psi 21-22
Feny 20-22

Index formátu: (poměr délky těla x 100 děleno kohoutkovou výškou): 102-108

Rodový typ: Dobře výrazný. Psi jsou větší a masivnější. Feny jsou menší a lehčí stavby.

Hlava
- lebeční část:

Lebka: Masivní s širokou lebkou a silně vyvinutými lícními kostmi. Široké ploché čelo půlené lehkou brázdou.
Kavkazský pastevecký pes - Herra-Dona z Azgiru, chov. Monika Švarcová

Stop: Přechod od lebeční části k nosní partii je slabě výrazný.
- obličejová část:

Čenich: silný, široký, černý. U bílých a světle pšeničně zbarvených jedinců je přípustný i hnědý.

Morda (krajina obličejová, partie nosu): Kratší než lebeční část, sotva znatelně se zužující.

Pysky: Silné, ale uzavřené a suché.

Chrup: Bílý, velký, dobře vyvinutý, pevně k sobě přiléhající zuby. Nasazení řezáků leží v jedné linii. Nůžkový skus.

Oči: Tmavé, středně velké, oválného tvaru, hluboko usazené.

Uši: Svěšené, vysoko nasazené, vždy krátce kupírované. (pozn.: V ČR je kupírování uší zákonem zakázáno!)

Krk: Velmi silný a krátký. Nepříliš vysoko nasazený, asi v úhlu 30-40° k hřbetní linii.

Tělo: Kohoutek: velmi široký, svalnatý, znatelně odsazen od hřbetní partie.

Hřbet: velmi široký, rovný, svalnatý.

Bedra: krátká, široká, poněkud klenutá
Kavkazský pastevecký pes - Erzo-Bej z Azgiru, chov. Monika Švarcová

Zadek: široký, svalnatý, téměř vodorovný.

Hruď: široká, hluboká, poněkud klenutá. Spodní linie leží ve výšce lokte, nebo poněkud níže.

Břicho: mírně vytažené.

Ocas: Vysoko nasazený; je- li svěšeně nesený, dosahuje hlezenního kloubu; může být srpovitý, kroužkovitý, případně háčkovitý. Kupírovaný ocas je přípustný.

Končetiny: Přední končetiny: při pohledu zpředu přímé a rovnoběžné. Úhel ramena a paže je asi 100°.

Předloktí: přímé, mohutné, středně dlouhé.

Záprstí: Krátké, mohutné, kolmo stojící, pouze mírně ustupující. Délka předních běhů až k lokti činí něco více než polovina kohoutkové výšky. Index výšky činí 50-54.

Zadní končetiny: Při pohledu zezadu přímé, rovnoběžné. Při stání nejsou zadní končetiny vzadu zapřené. Kolmice má vycházet z hrbolu sedací kosti přes střed hlezenního kloubu a procházet nadprstím.

Kolenní kloub: při pohledu ze strany poněkud vystrčený.

Bérce: krátké.

Hlezenní kloub: silný, široký a poněkud vystrčený.

Nadprstí: mohutné, kolmo stojící.

Tlapy (přední i zadní): Velké, oválného tvaru, klenuté, prsty dobře přiléhají k sobě.

Mechanika pohybu: Volný, obvykle rovnoměrný, klidný chod. Typický způsob pohybu je krátký klus, při zrychleni přechází v poněkud neohrabaný cval. Končetiny se musí při pohybu pohybovat přímo a rovnoběžně, přičemž přední více směřují ke střední linii. Klouby předních i zadních končetin se lehce protahují. Hřbet a kříž poddajně pérují. Kohoutek a zadek mají při klusu setrvávat ve stejné úrovni.

Srst: Srst je rovná, hrubá se silně vyvinutou světlejší podsadou. Na hlavě a přední straně končetin je srst kratší a pevně přilehlá.
Kavkazský pastevecký pes - Cindy Pet-Mir, maj. Naďa Kocíková

Druhy srsti:
a) dlouhosrstý s prodlouženou krycí srstí. Dlouhá srst tvoří na krku druh hřívy, na hýždích dobře vyvinuté kalhoty a zadní strany běhů jsou silně porostlé. Dlouhá srst pokrývá ocas ze všech stran, což mu dodává tlustý a huňatý vzhled.
b) krátkosrstí s hustou, poměrně krátkou srstí, bez hřívy, porostlých běhů, kalhot a praporovitého ocasu.
c) přechodný typ prodloužená srst, ale bez hřívy, porostlých běhů, kalhot a huňatého ocasu.

Barva: Různě šedá, rozmanité, světlé až rezavé odstíny, také rezavá, slámově žlutá, bílá, zemité barvy, žíhaná, ale také strakatá a tečkovaná.

Velikost: Kohoutková výška u psů ne méně než 65cm, u fen ne méně než 62cm.

Vady: Každá odchylka od shora uvedených bodů musí být považována za chybu, jejíž ohodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky:
- lenost, důvěřivost k cizím lidem
- poněkud lehčí nebo příliš houbovitá stavba těla
- lehké odchylky od uvedených indexů
- nepatrné odchylky od rodového typu, feny typu samčího
- hlava nedostatečně široká a masivní
- lebka příliš silně klenutá, příliš příkrý nebo příliš plochý stop
- čenich krátký,nebo podlouhlý
- pysky ne ostře řezané,převislé
- věku neodpovídající opotřebování zubů. Odlámané zuby, nenarušující správný skus. Chybění ne více než dvou prvních premolárů nebo jednoho prvního a jednoho druhého premoláru. Lehce nažloutlá zubní sklovina.
- světlé oči, lehce svěšená spodní víčka. Oční zákal.
- níže nasazené ucho, nekupírované uši.
- delší, příliš slabý krk.
- slaběji vyvinutý, nikoli nad hřbetem nasazený kohoutek.
- měkký, klenutý nebo úzký hřbet
- prodloužený, přímý nebo přespříliš klenutý kříž
- nedostatečně svalnatý nebo svažující se zadek
- poněkud zploštělý hrudní koš; jeho spodní linie nedosahuje lokte
- příliš silně vtažené nebo svěšené břicho
- přední končetina - nepatrné odchylky ve vztahu k ramennímu úhlu, poněkud zkrácené nebo prodloužené přední paže, lehce vybočené lokty, lehce se v pohybu ven vytáčející tlapy, příliš skloněné zápěstí.
- zadní končetina - z pohledu zezadu ne zcela rovnoběžné zadní běhy, tj.lehká X respektive O-nohatost. Příliš široký nebo úzký postoj. Příliš přímé nebo příliš dlouhé zadní běhy.
- měkké nebo příliš protáhlé tlapy, vlčí drápy
- odchýlení od normálních forem pohybu (došlapávání dovnitř nebo ven). Nedostatečné protažení kloubů. Neohebný pohyb zad a kříže. Při klusu povznesený zadek. Lehké házení hřbetu (s házením zadní části).

Těžké vady:
- bázlivost(zbabělost),silný flegmatismus,chybějící ostrost
- příliš lehká, případně příliš ochablá stavba těla
- silné odchylky od udaných indexů
- silné odchylky od rodového typ, psi typu fen
- lehká, úzká hlava se špičatým čenichem, neodpovídající ostatní stavbě těla
- ohrnutý nos
- malé, prořídlé, nedostatečně vyvinuté zuby. Nasazení řezáků není v jedné linii. Zuby se silně poškozenou sklovinou
- odlišná barva očí, svěšená spodní víčka, která částečně obnažují rohovku
- prohnutý nebo vyklenutý hřbet
- dlouhý, prověšený nebo silně vyklenutý kříž
- úzký, krátký nebo silně se svažující zadek
- plochý úzký, nedostatečně vyvinutý hrudní koš
- přední končetiny - přímé nebo ostré zaúhlení ramen, zkřivené nebo příliš slabé předloktí, silně ven vybočující lokty, krajně slabá zápěstí, při pohybu silně ven házející tlapky, křivonohost jednoho nebo obou předních běhů
- zadní končetiny - silně výrazná odchylka od rovnoběžnosti. Nedostatečně zaúhlené běhy, šavlonohost. Příliš dlouhé zadní běhy.
- roztažené prsty, nebo ploché tlapy
- zadržovaný, těžkopádný pohyb. Při klusu v porovnání s kohoutkem - vysoko nesený zadek. Příkře nahoru a dolů se pohybující zadek při klusu. Mimochod.
- měkká, zvlněná srst bez podsady
- načernalé, černě skvrnité a hnědé barevné odstíny v různých kombinacích
- kohoutková výška psa pod 65cm, feny pod 62cm

Vylučující vady:
- každá odchylka od jedině přípustného nůžkového skusu
- černá nebo hnědá barva
- chybění jednoho špičáku nebo jednoho řezáku, chybění jednoho třetího, případně čtvrtého premoláru nebo jednoho moláru

Poznámka: psi musejí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela v šourku.



 


Nejošklivější zvířata světa – 2.díl

27. srpna 2010 v 10:01 |  zvířátka

Paropucha krtkovitá

Paropucha krtkovitá (Myobatrachus gouldii) obývá oblasti Austrálie. Žije v podzemí, je poloslepá a živí se výhradně termity. Svým vzhledem je podobná želvě bez krunýře. Kůže paropuchy je slizká, končetiny jsou krátké a její tělo
je velmi zavalité. Obličej má prapodivný výraz, jenž tomuto zvířecímu druhu rozhodně nepřidá na kráse.


Mořské prasátko

Mořské prasátko je nedávno objevený druh sumýše, který žije v moři. Zajímavé je, že tento zvířecí druh, i když žije pod vodou, nemá žábry. Dýchá pomocí takzvaných vodních plic. Kuriózní je také způsob, jakým se mořské prasátko v případě nebezpečí chrání. Na nepřítele je schopno vyvrhnout část svých vnitřních orgánů (opět mu dorostou), které vetřelce oblepí a často i zabijí.

Yetti krab

Kiwa hirsuta žije v hlubinách Tichomořského oceánu. Rodové jméno tohoto kraba je odvozeno od polynézské bohyně korýšů "Kiwa", druhový přívlastek "hirsuta" v latině znamená "ochlupený". Vzhledem k ochlupení mu objevitelé přezdívají "krab Yetti" nebo "humr Yetti". Tento živočich je dlouhý přibližně 15 centimetrů. Má bílou barvu těla, jeho klepeta a končetiny jsou porostlé bělavě nahnědlými chloupky. Vzhledem k nedostatku očního pigmentu se předpokládá, že je slepý.

Osmák degu – ideální kamarád i rušitel spánku

27. srpna 2010 v 9:49 |  zvířátka

Z historie osmáků

Do Evropy a severní Ameriky byl přivezen z Chile, kde žije ve volné přírodě
od západního pobřeží až po Andy. Ve volné přírodě se osmáci dožívají obvykle dvou let, v zajetí 5 let a více. Samičky umírají mnohem dříve, zejména, pokud rodí často mláďata. V současné době je velmi oblíbeným domácím mazlíčkem po celé Evropě, v Americe už pak méně. Osmákům se také říká "chilské veverky".

Jak osmák vypadá?

Osmák degu
Osmák degu (latinsky Octodon degus) je hlodavec středního vzrůstu, jehož délka těla se pohybuje okolo 15-ti centimetrů. Délka ocásku se pohybuje od 7,5 do 13 centimetrů. Tělo je pokryté krátkou hnědočerně zbarvenou srstí, na břichu má srst krémovou barvu, kolem očí má světlejší kroužky. Oči jsou tmavé, mají velmi živý výraz. Má dlouhé vousy a poměrně velké uši. Přední nohy jsou delší než zadní. Na každé má 5 osrstěných prstů s drápky. Váha se pohybuje v rozmezí od 170 do 300 gramů.

Pořizujeme si osmáka

Tento hlodavec je vhodným domácím mazlíčkem pro všechny. Velmi snadno se dá ochočit, nezapáchá, je čistotný, společenský, rychle se učí nové věci. Pokud si získáme jeho důvěru, můžeme se těšit na věrného a hravého kamaráda, který nás vždy rád uvidí. Pokud jeho důvěru zklameme, bude si to dlouho pamatovat.

Než se rozhodneme pořídit osmáka, berme v úvahu následující:

  • Osmák degu je velmi inteligentní zvíře, které nemá rádo samotu. Nejvhodnější je pořízení 2 jedinců jednoho pohlaví z jednoho vrhu.
  • Pokud se rozhodneme pouze pro jednoho osmáka, musíme mu věnovat dostatečnou pozornost - alespoň půl hodiny denně.
  • Pokud se rozhodneme pro pár, počítáme s 12 až 36 mláďaty ročně.
  • Pokud osmák citově strádá, projeví se to na jeho zdravotním stavu.
  • Osmák je zvíře aktivní nejen ve dne, ale také v noci, kdy je poměrně hlučný. Není vhodné spát s osmákem v jedné místnosti.

Bydlení pro osmáka

Tito domácí mazlíčci potřebují ke spokojenému životu dostatečně velký příbytek. Nejvhodnější je vícepatrová klec o rozměrech 100 x 60 x 60 centimetrů, měla by mít vyšší, nejlépe kovové nebo skleněné dno (plastové dno osmáci rádi koušou, snadno se tak může stát, že nám utečou).
Do klece umístíme jako podestýlku lisované hobliny a seno, nesmíme zapomenout na větve sloužící ke šplhání (nejlépe větve ovocných stromů, větve jehličnanů jsou pro osmáky nebezpečné) a obrušování řezáků, misku na krmivo (nejlépe keramickou), z venkovní strany umístíme napáječku s vodou.
Koupací písek osmákům slouží k očištění srsti od nečistot a různých parazitů, proto je vhodné pořízení větší keramické misky, do které písek nasypeme a 1 až 2 x týdně na 30 minut dáme osmákovi do klece. Na hraní osmákům poslouží kovový kolotoč o průměru 25 centimetrů a více.

Nezapomeňme na domeček

Osmáci by měli mít v kleci domeček, který jim slouží jako úkryt a místo pro odpočinek. Nejvhodnější jsou domečky dřevěné s několika většími otvory. Při výběru vhodného domečku požádejte o pomoc prodavače. Domeček můžeme osmákovi vytvořit také z většího kokosového ořechu, kterému uřízneme špičku a vydlabeme dužninu.

Potrava pro osmáky

Ve volné přírodě se osmáci živí hlavně různými cibulemi rostlin, hlízami a travnatými rostlinami. Na trhu existují krmné směsi speciálně pro osmáky, ty ale chovatelé příliš nedoporučují. Obsahují ořechy a sušené banány, které osmáků neprospívají a přispívají ke vzniku cukrovky a šedého zákalu. Vyhnout bychom se měli také piškotům a častému podávání pamlsků (sušeného i čerstvého ovoce, ořechů, tyčinek se semínky a medem apod). Pamlsek dáváme osmákovi 1x týdně, vhodný je kousek sušeného chleba, vlašský ořech (včetně skořápky), pár burizonů a nebo psí granule (1 - 2).
Nejlepším krmivem je seno a 2 x denně (ráno a večer) jedna lžička granulí z lisované vojtěšky. Osmáky nepřekrmujeme, tloustnou a nadbytečné jídlo zahrabují. Stravu můžeme obohatit o čerstvou trávu, vojtěšku, pampelišky či jetel. Ze zeleniny je nejvhodnější mrkev, brokolice, květák, paprika, okurky, rajčata a hlávkový salát (pokojové teploty, ne vytaženou zprávě z lednice). Před podáváním zeleninu omyjeme, osmákovi dáme vždy jen malý kousek. Nikdy osmákům nepodáváme slupky od brambor, jsou pro ně jedovaté.
Tento domácí mazlíček vyžaduje denně čerstvou vodu, nejlépe převařenou s trochou kalcia (na 1,5 litru převařené vody přibližně půl tablety).

Rozmnožování osmáků

Osmáci pohlavně dospívají v jednom roce. Březost samic je velmi dlouhá a trvá většinou v rozmezí 83 až 90 dnů, poté se rodí 3 až 9 mláďat. Samice mláďata po porodu kojí. Odstavit mláďata od matky je možné od 5 - 6 týdnů věku. Rodit mohou samice až čtyřikrát do roka. Jsou schopné otěhotnět do 24 hodin po porodu.

Zajímavosti ze světa osmáků

  • Zuby osmáků mají nažloutlou až oranžovou barvu. To  je výsledek reakce jejich slin na chlorofyl obsažený v zelených rostlinách. Zuby osmákům zežloutnou pár týdnů po narození.
  • Název osmáka vznikl z tvaru žvýkacích plošek jejich stoliček, které mají tvar osmičky.
  • Osmáci často trpí cukrovkou, proto bychom se měli vyhnout podávání sladkých pamlsků i ovoce.
  • Původně se na osmácích dělaly laboratorní testy, zkoumala se na nich cukrovka.
  • Pokud chytneme (zataháme) osmáka za ocásek, je pravděbodobné, že mu z něj opadají štětinky a část mu upadne. Proto osmáka za ocásek nikdy nechytáme!
  • Samičky umírají daleko dříve, zejména pokud žijí se samečky,. Časté porody je vyčerpávají.
  • Při chůzi nosí osmáci ocásek hrdě zvednutý. Při šplhání po větvích s ním mávají, aby vyrovnali balanc.

Kirigami - vločka

27. srpna 2010 v 9:41 |  hobby

Potřeby:
  • barevný papír jednostranný - modrý
  • bílý průsvitný papír na šablonku
  • tužka
  • nůžky
  • předloha z topky Kirigami


Vyjmeme přílohu se šablonami z topky Kirigami. Někde uvnitř objevíme základní nákres úhlů, potřebných ke správnému poskládání barevného papíru. Tento nákres si můžeme narýsovat i sami, ale proč si zbytečně přidělávat práci


Barevný papír, z něhož budeme tvořit vločku, by měl být čtvercových proporcí. Čtverec přehneme nakoso na polovinu. Vzniklý trojúhelník přiložíme na nákres úhlů tak, že přehyb polovin lícuje se základnou, špička zase směřuje přesně do středové čáry.


Podle boční linie přehněte levý cíp trojúhelníku. Skládanku otočte a stejným způsobem přehněte zbylý cíp. 


Ve stejné topkové příloze najdeme i šablonky na sněhové vločky. Bez obav si vyberme tu, která se nám nejvíce líbí. Pro ty méně sebevědomé v oblasti tvoření je připravené hodnocení náročností jednotlivých kirigami. Doporučuji si při výběru dát pozor na velikost papíru, která je pro jistotu uváděna i u šablonek v příloze.  Vybranou šablonku si překreslíme na průsvitný papír, vystřihneme. Šablonku přiložíme přesně na skládanku, modelářským skalpelem nebo kancelářským nožem prořízneme dané linie. Raději prořezávejte bez zbytečného násilí, raději více tahů nožem než jedno pořádné zaříznutí, které potrhá papír...












Chvíle pravdy nastala. Teď se ukáže, jak přesně jste pracovali, s jakou radostí a jak poctivě... Vystřihněte vločku, rozložte všechny přehyby... Podle rad topky si pohrajte se svou kirigami vločkou... Přehýbejte, ohýbejte, rozdělujte, rozvírejte... První vločka sněhu vám právě vlétla do dlaní... 

Kirigami

27. srpna 2010 v 9:40 |  hobby
Umění japonského skládání a stříhání v mnoha různých stylech: od ornamentů přes květinové motivy až po motivy zajíčků, motýlků nebo tučňáků. Ve třech pracovních krocích (skládání, vystřižení a překlopení) si snadno vypracujete filigránové umělecké dílko. Ke každému modelu najdete v knize předlohy ve dvou různých velikostech 

Slepičky z fima

27. srpna 2010 v 9:36 |  hobby
Slepičky.
2.jpg (13122 bytes)

 
1.jpg (13651 bytes)

 
3.jpg (10237 bytes)

 
4.jpg (13902 bytes)

 
5.jpg (10568 bytes)

 
6.jpg (13505 bytes)

Zrcátko s fimem

27. srpna 2010 v 9:35 |  hobby

Zrcátko

Nejdříve si vyberte barvy, které budete chtít na výrobek použít. Buď různé odstíny jedné, nebo víc barev, které spolu budou ladit. Já jsem pro začátek vybrala odstíny modré, které doplňuje bílá. Vzor se bude skládat z několika částí. Začneme částí 1.

Krok 1 - část 1 Část 1
Vyválejte plát modré a bílé barvy a seřízněte, tak aby se dohromady spojily v obdélník (viz a). Vyválejte a přeložte spodní část plátu k vrchní (viz b) a opět vyválejte a přeložte. Postup několikrát opakujte. Počet opakování se liší dle tloušťky plátu. Při posledním válení vyválejte plát opravdu důkladně a pak opatrně srolujte do válečku (viz c a d).
POZOR: důležitý je zde postup překládání, vždy překládejte stejnou spodní část k vrchní. Pokud byste postup obměnili nedosáhli byste pak tíženého efektu přechodu barev ze světlé do tmavé.
TIP: Pokud byste chtěli, aby barvy přecházely z tmavé do světlé pozici barev vyměňte.
Krok 1 - část 2
Část 2
Vyválejte plát modré (nyní zvolte světlejší odstín) a bílé barvy a vyřízněte dva obdélníky stejné velikosti. Bílý plát přiložte na modrý a opatrně srolujte. Vnikne Vám tak spirála.
Krok 1 - část 3
Část 3
Opět vyválejte plát modré a bílé barvy, seřízněte a dejte na sebe. V polovině  opět seřízněte a dejte na sebe (viz a). Vzniknou Vám tak proužky nebo čtverečky (viz b a c). Vyválejte bílé barvy, hotové proužky na něj vyskládejte a opět smotejte do spirály (viz d).
Krok 2

Krok 2

Nyní jsou hotové všechny části budoucího obrazce. Válečky ještě jednou uválejte tak aby se všechny vrstvy spojily a aby válečky měly stejnou délku. Z každého válečku pak opatrně odkrojte podél tak 1/3 (viz a). Válečky pak poskládejte seříznutou stranou ven!, zbylé mezery vyplňte zbytky hmoty (třeba tou, kterou jste seřízli) a vytvarujte trojhran (viz b).

Krok 3

Krok 3

Trojhran nařežte na stejně silné plátky a poskládejte k sobě. Z jednoho trojhranu můžete vytvořit několik motivů (viz a a b). Pokud Vám vzniknou mezery vyplňte je hmotou. Nakonec vzniklý motiv opatrně vyválejte (nejlépe přes potravinovou fólii), tak aby se jednotlivé části spojily. K vzniklému motivu můžete přidat i okraj (viz c). A a b jsou výrobky před upečením, c a d po upečení. Jak vidíte, barvy po upečení ztmavnou.

Krok 4 - Zrcátko

Barevný trojhran A teď si ukážeme jak vytvořit zrcátko. Vlastně tímto způsobem můžete ozdobit jakýkoliv povrch (plechovou krabičku, propisku atd.).
Postup je stejný, vytvoříte si jednotlivé části trojhranu, které pak spojíte dohromady. Trojhran nakrájíte.
Tvorba zrcátka Jednotlivé plátky trojhranu skládejte na připravenou potravinovou fólii (viz a). Vzniklý motiv opatrně, nejlépe přes fólii vyválejte (viz b). Motiv by měl být tak velký, aby pokryl celou část předmětu, který chcete obalit, v našem případě zrcátka. Zrcátko přiložte na vyválený plát a pevně přitiskněte (viz c). Ohněte okraje, uhlaďte, přebytečnou hmotu ořízněte a začistěte (viz c). Na obrázku d je zrcátko po upečení.
TIP: Fólii mějte celou dobu přiloženou na motivu, zabráníte tím tomu, aby se na motiv chytala špína a byly na něm vidět vaše otisky prstů. Fólii je nejlepší sundat těsně před pečením.
Tak a zrcátko je hotovo.


Kam dál