Velký švýcarský salašnický pes

27. srpna 2010 v 10:23 |  Psi

Velký švýcarský salašnický pes
(Grosser Schweizer Sennenhund)

FCI II/58, zkratka VSP, původ Švýcarsko

POUŽITÍ: Původně hlídací a tažný pes, dnes také jako pes doprovodný, obranářský a rodinný.

KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
Velký švýcarský salašnický pes - Brina s Karonem , maj. Karona Milena Krajčovičová

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Předkové velkého švýcarského salašnického psa byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni. Často byli označováni jako řezničtí psi, byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočervení psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu. U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako "krátkosrstí bernští salašničtí psi" prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé. Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako "Velký švýcarský salašnický pes" do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen "Klub velkých švýcarských salašnických psů", který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. Světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu. Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat. Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu. Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech a speciálně v USA.

CELKOVÝ VZHLED: Tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost.
Důležité poměry tělesných proporcí:
Délka těla : kohoutková výška = 10 : 9
Hloubka hrudníku : kohoutková výška = 1 : 2
Délka lebky : délka hřbetu nosu = 1 : 1
Šířka lebky : šířka mordy = 2 : 1

POVAHA A CHOVÁNÍ: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu.

HLAVA: Hlava mohutností přiměřené odpovídající tělu, ale ne těžká. Hlava psa je silnější a výraznější než hlava feny.

LEBEČNÍ PARTIE: Plochá a široká. Na stopu začínající střední čelní rýha probíhá vzhůru.

STOP: Málo vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:

NOSNÍ PARTIE: Čenich černý, nosní hřbet rovný, bez středového žlábku.

MORDA: Silná, delší než hluboká, ne špičatá jak při pohledu se shora, tak i z boku.

PYSKY: Méně vyvinuté, přiléhající, černé barvy.

CHRUP: Co do počtu zubů plný, silně vyvinutý chrup s pravidelným nůžkovým skusem. Chybění jedné P1 nebo P2 je tolerováno. Chybění M3 se netrestá.

OČI: Mandlového tvaru, středně velké, ani hluboko uložené, ani přespříliš vystupující. Barvy lískového ořechu až kaštanově hnědé, bystrého, přátelského výrazu. Víčka dobře přiléhající.

UŠI: Středně velké, trojúhelníkovitého tvaru a poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhající ploše ke hlavě, při pozornosti směřují dopředu. Zevnitř i zevně dobře osrstěné.

KRK: Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý. Bez laloku.

TĚLO:

HŘBET: přiměřeně dlouhý, silný a rovný.

BEDRA: Široká a silně osvalená.

ZÁĎ: Dlouhá a široká spadající v mírném zaoblení.

HRUDNÍK: Mohutný a široký, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, nesmí být plochý, ale také ne sudovitý. Předhrudí dobře vyvinuté, nápadně široké.

BŘICHO: Břicho a slabiny jen málo vytažené.

OCAS: Poměrně těžký, dosahující až ke hleznům. V klidu svěšený. Při pozornosti a pohybu výše a poněkud zahnutě nesený, ale nikdy ne prsténkovitě stočený nebo spadající přes hřbet.

HRUDNÍ KONČETINY:

VŠEOBECNĚ: Postavení spíše široké, při pohledu zepředu končetiny rovné a souběžně stojící.

LOPATKY: Lopatka dlouhá, mohutná, šikmo uložená, dobře přiléhající k hrudníku a dobře osvalená, svírající s ramenem ne příliš tupý úhel.

PŘEDLOKTÍ: Tvořeno silnými kostmi, rovné.

NADPRSTÍ: Pevné, při pohledu zepředu rovné, ze strany téměř kolmo stojící.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

VŠEOBECNĚ: Při pohledu zezadu postavení rovné, ne příliš úzké. Nárty a tlapy nesmí být ani vybočené, ani vbočené. Vlčí drápky musí být odstraněny.

STEHNO: Poměrně dlouhé, při pohledu ze strany s poměrně dlouhým bércem, v kloubu kolenním tvořící zřetelný tupý úhel. Stehna a bérce široké, mohutné a dobře osvalené.

HLEZNOVÝ KLOUB: Silný a dobře úhlený.

TLAPY: Mohutné, rovně vpřed směřující, dobře uzavřené s výrazným klenutím prstů a silnými drápy.

CHODY: Prostorný a rovnoměrný pohyb při všech druzích chodů. Výrazné a volné vykročení vpředu a dobrý kmih ze zádi. Při klusu jak při pohledu zepředu, tak i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ:

DRUH SRSTI: Krátkosrstý s hustými, středně dlouhými pesíky a s hustou, pokud možno tmavošedě až černě zabarvenou podsadou. Krátké pesíky jsou přípustné, pokud je v srsti i podsada.

BARVA: Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílým symetrickými znaky. Hnědočervená barva se rozprostírá mezi základní černou barvou a bílými znaky na tvářích a nohou, je ale také nad očima, na vnitřní straně ušních boltců, na předhrudí a na spodní straně ocasu. Bílé odznaky se nachází na hlavě (lysina), na mordě, na hrdle se souvisejícím pokračováním na předhrudí a spodní stranu hrudníku, na tlapách a špičce ocasu. Mezi lysinou a červenohnědými znaky nad očima má vždy zůstat proužek černé srsti.
Bílá týlní skvrna nebo bílý prstenec na krku se tolerují.

VELIKOST:
Psi kohoutková výška:   65 - 72 cm
Feny kohoutková výška: 60 - 68 cm

CHYBY: Každá odchylka od výše uvedeného popisu standardu musí být považována za chybu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni a závažnosti této odchylky.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama